Obecná charakteristika osobnosti člověka
Osobnost je celek duševního života člověka. Pojmem osobnost označujeme vždy konkrétního člověka se všemi jeho duševními a jinými vlastnostmi.
Nejvlastnějším znakem osobnosti je její jedinečnost, výlučnost, odlišnost od všech jiných osobností (stejně jako neexistují dva jedinci s totožnými papilárními liniemi na prstech, je tomu tak i s osobností).
Osobnost každého má mnoho vlastností, které tvoří jednotu. Jednotlivé vlastnosti mají různý význam.
- trvají krátce nebo jsou trvalejší.
- některé se objevují jen v mezních situacích.
- tatáž vlastnost se vzhledem k situaci může u téhož člověka jevit odlišně
Každá osobnost obsahuje vnitřní konflikty, rozpory a protiklady (rozum a city, pudy a vůle,…) Jsou prospěšné, protože učení je možné tam, kde existuje napětí, nerovnováha mezi tím, co člověk zná, má a co by chtěl.
Pro zdravý vývoj osobnosti, jsou nutné dvě základní podmínky:
- dostatečná výživa matky v době těhotenství a dítěte v prvních letech života – proteiny, vitamíny
- dostatek vnějších podnětů.
Poškození způsobené nedostatky v těchto oblastech jsou trvalé, nelze je již napravit.
Hlavní činitele utvářející osobnost jsou:
- vrozené anatomicko-fyziologické předpoklady jedince
- životní prostředí
- soustavné společensko-výchovné působení
- různé formy aktivity člověka
Pro výklad osobnosti používáme tři otázky:
- a) Co člověk může? – výklad o tom, co jsou schopnosti, vlohy, vědomosti, dovednosti a zkušenosti. – základní předpoklady člověka pro vykonávání nějaké činnosti
- b) Co člověk chce? – výklad o motivaci nebo zaměřenosti člověka, jeho potřebách, tužbách, zájmech, ideálech
- c) Jaký člověk je? – výklad o základních znacích a vlastnostech, které tvoří profil jeho osobnosti
Osobnost člověka představuje složitý sytém, jehož chování nelze jednoznačně předvídat.
Schopnosti a jejich význam
Schopnosti jsou psychické vlastnosti osobnosti, které jsou podmínkou úspěšného vykonávání nějaké činnosti (pracovní činnosti). Každá schopnost je schopností k něčemu, k nějaké činnosti. Nedostatek v jedné schopnosti může být kompenzován jinou schopností (technická představivost zapamatováním plošných tvarů).
- dílčí speciální schopnosti – předpoklady k vykonávání speciálních druhů činností
- obecnější schopnosti – uplatnění při více rozmanitých činnostech
Nejobecnější schopností je rozumová schopnost – intelekt = souhrn schopností umožňujících výkonnost člověka; připravenost učit se, řešit nové úkoly a situace, přizpůsobivost, duševní čilost. Intelekt je determinován biologicky (ve stáří ubývá) a společensky (vzdělání, kultura). Měříme pomocí inteligenčního kvocientu (mentální věk / kalendářní věk) . 100.
Nadání, talent (popř. genialita) je příznivé spojení různých schopností, které umožňuje vykonávat určitou tvořivou činnost a dosahovat v ní vysokých výkonů.
Vlohy jsou předpoklady pro rozvoj schopností, vrozené zvláštnosti organismu (nervového a mozkového aparátu)
Další podmínkou pro úspěšné vykonání činnosti jsou vědomosti a dovednosti, které získáváme učením, hrou, prací, v interakci s jinými lidmi a se společností.
Schopnosti nejsou vrozené. Pokud příslušnou činnost nebudeme vykonávat, schopnosti se nevyvinou. Schopnosti se rozvíjí v činnosti člověka.
Zaměřenost a motivace člověka
Zaměřenost nebo motivace člověka je soubor činitelů představujících vnitřní hnací síly jeho činnosti.
Motivy jsou vnitřními pohnutkami podněcujícími jednání člověka. Člověk jedná převážně na základě motivů, které si uvědomuje. Působí vždy komplex motivů.
Účinek motivu – dokud není cíle dosaženo:
- krátkodobé motivy – působí situačně (strach)
- stále motivy – dlouhodobé, i po celý život (zájem o hudbu)
Zdroje lidské motivace
- potřeby
- návyky
- zájmy
- ideály hodnoty
Potřeba je prožívaný nebo pociťovaný nedostatek něčeho důležitého pro život jedince. Máme biologické potřeby a společenské potřeby (společenský kontakt, bezpečí, seberealizace, estetické potřeby). Potřeby mají hierarchickou strukturu – od biologických ke společenským a dynamickou strukturu – při uspokojení určité úrovně potřeb vznikají potřeby nové.
Návyky = opakovaný, ustálený a zautomatizovaný způsob jednání člověka v obdobné situaci, jsou základ životního řádu, vytvářejí se výchovou a sebevýchovou.
Zájmy = trvalejší zaměření člověka na určitou oblast předmětů nebo jevů. Přispívají k charakteristice osobnosti, obohacují prožívání člověka a podněcují jej k aktivitě. Zájmy se vyvíjí postupně (upevnění v dospívání).
Ideály a hodnoty jsou vytvářeny společenským působením na člověka. Ideál je vzor, který člověku slouží jako vodítko jeho jednání. Hodnota je něco, čeho si člověk váží, co ovlivňuje výběr vhodných způsobů a cílů jeho jednání. Člověk si během života utváří hodnotový systém.
Vlastnosti osobnosti
Profil osobnosti člověka – znaky a vlastnosti člověka, které jsou poměrně stálé. Patří sem:
Postoje = soustava poměrně stálých hodnotících soudů, názorů a přístupů, citových vztahů a tendencí jednat určitým způsobem v obdobných situacích. Každý má jiné postoje. Změna nastává zřídka – dlouhodobým společenským působením nebo osobní zkušeností. Houževnatě přetrvávající postoje = předsudky.
Temperament = soubor vrozených vlastností nervové soustavy, které se projevují v celkovém způsobu reagování člověka, vyjadřování a výrazových pohybech. Nejčastěji se dělí na sangvinický, flegmatický, cholerický a melancholický. Má vrozený základ, lze do jisté míry ovlivnit hlavně výchovou.
Charakter = soubor relativně stálých duševních vlastností člověka, které se projevují v jeho vztazích k různým stránkám skutečnosti a ve vztazích k sobě samému. Vlastnosti charakteru jsou proměnlivé a vychovatelné. Vliv má živelné i systematické působení společnosti, aktivity každého člověka, morálkou a hodnotovou orientací jedince.
Dělí se do 4 skupin vlastností:
- týkající se celkové orientace člověka (zásadovost, optimismus, fanatismus, pasivita, …)
- vyjadřující vztah člověka k vykonávané činnosti (pracovitost, svědomitost, lenost, nedbalost,…)
- vyjadřující vztah člověka k druhým lidem (družnost, obětavost, bezcitnost, nedůvěřivost, …)
- vyjadřující vztah člověka k sobě samému (skromnost, ukázněnost, domýšlivost, sobectví, …)
Pro člověka je specifické vědomí sebe, uvědomění si svébytnosti sebe v lidské společnosti – stabilizující skutečnost, ovlivňuje činnost a veškerý život člověka.
Profil osobnosti určuje také životní dráha člověka a cíle, které sám sobě klade (aspirace). To přispívá k celkovému zaměření člověka.
