Agregátní výdaje, reálný produkt, reálný důchod
Domácnosti obdrží reálný důchod (Y), který se následně přemění v agregátní výdaje (E). Tyto jsou firmami přeměněny v reálný produkt (Q). Firmy realizují svoji produkci a platí domácnostem za výrobní faktory důchodem (Y).
Robertsonovské zpoždění = zpoždění mezi získáním důchodu a jeho vydáním. (Et ~ Yt-1)
Lundbergerovské zpoždění = zpoždění mezi vydáním důchodu a produkcí. (Qt ~ Et-1)
Zpoždění produkce-důchod = zpoždění mezi příjmy firem z realizované produkce a výplatou důchodů.
Toto zpoždění je zanedbatelné.
Makroekonomický produkt a důchod
Makroekonomický výkon se váže ke čtyřem cílům stabilizační politiky (produkt, zaměstnanost, cenová hladina a platební bilance).
Makroekonomický výstup je úroveň daného produktu.
V jednoduchém makroekonomickém koloběhu vzniká nebezpečí duplicit z důvodu existence meziproduktů, z tohoto důvodu se zavádí pojem „přidaná hodnota“ (VA). VA = hodnota výstupu – hodnota vstupu. Celkové tržby (cena výstupů) jsou v tomto případě 6.000,00, což je „hrubá produkce“.
Přidaná hodnota v České republice v roce 2008 není nijak závratná, neboť platí přibližně, že ze 4 dolarů zisku 1 dolar plyne tam, kde se automobily vyrábí, a 3 dolary tam, kde se vyvíjí.
Stacionární ekonomika
Na následujícím diagramu je zachycen jednoduchý makroekonomický koloběh stacionární ekonomiky, kdy na severní polovině jsou zachyceny veličiny typu produkt (C – consumption) a na jižní polovině veličiny typu důchod (Y). V tomto jednoduchém případě platí, že Y=C.
Měřit lze pomocí plateb (ne pomocí kusů produktů). Platí, že platby za poskytnuté výrobní faktory = platby za poskytnuté výrobky a služby.
Evoluční ekonomika
Model evoluční ekonomiky v podstatě vychází z modelu předchozího, který je navíc doplněn o investice, které jsou hrazeny z úspor (transfer přes finanční trhy – viz následující diagram.). Úspory je ta část důchodu, která nebyla vynaložena na spotřebu. Hrubé investice (IG) sestávají z investic do zásob a investic do fixního kapitálu (a také do bytové výstavby). Hrubé investice se navíc skládají z investic čistých (IN) a investic restitučních (obnovovacích, tzn. amortizace – odpisy, IR).
Jestliže platí, že E = Y a zároveň platí E = C + I a Y = C + S, pak platí I = S.
E = agregátní výdaje, Y = důchod, C = spotřeba, I = investice, S = úspory.
Poznámka: Nesoulad mezi výší úspor domácností a výší investic může být zdrojem nestability v ekonomice.
Čtyřsektorový model ekonomiky je třísektorový model doplněný zahraničím (export a import – platby jsou opačně).
YD = disponibilní důchod (disposable income) = Y (důchod za výrobní faktor) + TR (transfery) – TA (taxes – daně), tedy YD = Y + TR – TA.
Hrubý domácní produkt (GDP), hrubý národní produkt (GNP)
Hrubý domácí produkt je souhrn veškeré finální produkce vyprodukované v dané zemi za jeden rok, vyjádřené v tržních cenách.
Hrubý národní produkt je souhrn veškeré finální produkce vyprodukované výrobními faktory v držení občanů dané země za jeden rok, vyjádřené v tržních cenách.
Metody měření hrubého domácího produktu
- výdajová metoda (produktová, spotřební): GDP = C + IG + G + NX
NX = čistý export (export – import; tedy X – M), C = spotřeba (consumption), IG = hrubé domácí soukromé investice, G = výdaje vlády na nákup výrobků a služeb
- důchodová metoda (příjmová, nákladová): DI = w + i + r + s + z
DI = domácí důchod (domestic income), w = hrubé mzdy, i = čisté úroky (přijaté – zaplacené úroky), r = renty, s = příjmy ze samozaměstnávání, z = zisk
- produktová metoda (odvětvová, výrobní, produkční): GDP = Σ VA
GDP je sumou hodnot přidaných zpracováním (VA = value added = přidaná hodnota)
Hrubý domácí produkt v tržních cenách (Market Prices) = GDPMP = GDPFC + TN
Hrubý domácí produkt v cenách výrobních faktorů (Factor Costs) = GDPFC = GDPMP – TN
TN = nepřímé daně (Taxes iNdirect); platí GDPFC = DI + a
Výdajovou metodou vychází GDP v tržních cenách. Důchodovou a produktovou metodou vychází GDP v cenách výrobních faktorů.
Hrubý (GDP) a čistý domácí produkt (NDP)
Hrubý domácí produkt = čistý domácí produkt + amortizace (obnovovací investice)
(IG = hrubé domácí soukromé investice – tedy včetně amortizace).
GDP – a = NDP
To platí i pro veličiny typu důchod:
GDP = GDPMP = DI + a + TN DI = w + i + r + s + z
GDP = GDPMP = w + i + r + s + z + a + TN
Hrubý národní produkt (GNP)
GNP = GDP + NPI
NPI = čistý příjem z majetku v zahraničí (net property income from abroad)
Pro danou zemi sestává NPI z odlivu důchodů z vlastnictví aktiv XF1 (zahraniční akcionáři) a přílivu důchodů z vlastnictví aktiv MF1 (občané pracující v zahraničí, investující v zahraničí).
NPICR je záporný.
Ve statistikách se obvykle uvádí hrubý domácí produkt v tržních cenách, neboť je nejsnadněji zjistitelný, je obtížné vyjádřit amortizaci a navíc je to tak zvykem v Evropské unii.
Národní, osobní a disponibilní důchod
GNPMP – TN = GNPFC
GNPFC – a = NNPFC = NI (národní důchod) NI = DI + NPI
GNPMP = w + i + r + s + z + NPI + a + TN
Národní důchod NI
– daně ze zisku podniků (korporací)
– příspěvky na sociální a zdravotní pojištění
– nerozdělené zisky podniků
+ transferové platby (placeny zpravidla státem)
= osobní důchod (PI)
– osobní daně
= disponibilní osobní důchod (DPI)
Měření produktu v čase, nominální a reálný produkt
Hrubý domácí produkt nominální je souhrn veškeré finální produkce vyprodukované v dané zemi za jeden rok, vyjádřené v běžných tržních cenách.
Běžné ceny jsou ceny běžného období (například roku 2008).
Hrubý domácí produkt reálný je souhrn veškeré finální produkce vyprodukované v dané zemi za jeden rok, vyjádřené ve stálých tržních cenách.
Implicitní cenový deflátor (IPD)
IPD = (GDPNOM / GDPREAL)*100 => GDPREAL = (GDPNOM / IPD)*100
IPD = (ΣQ1P1 / ΣQ1P0)*100
Index spotřebitelských cen (CPI)
CPI = (ΣQ0P1 / ΣQ0P0)*100 (CPI = consumer prices index)
Příklad zkreslení údajů o produktu
Za komunistického režimu v ČSSR bylo zvykem měřit úroveň produktu pomocí „hrubé produkce“ (tzn. součet výstupů všech podniků na území státu). Hrubou produkci lze navýšit uměle rozdělením velkých podniků v menší, kdy s HDP se nic nestane.
Hrubá produkce = 18.000; HDP = 10.000
Hrubá produkce = 21.000; HDP = 10.000, ačkoliv se HDP nezměnil, hrubá produkce vzrostla (což byl princip „socialistických reforem“).
Hrubá produkce má tedy nulovou vypovídací schopnost.
Čistý ekonomický blahobyt (NEW – net economic welfare)
Ani GDP není ideálním ukazatelem ekonomické výkonnosti, neboť jeho vypovídací schopnost je taktéž omezená.
Hrubý domácí produkt na rozdíl od čistého ekonomického blahobytu nezobrazuje:
- netržní produkci (hlídání dětí matkou, pokud si najme chůvu, zobrazí se tato skutečnost v HDP dvakrát – jednou – matka pracuje, podruhé – chůva dostane zaplaceno; HDP dále nezobrazuje platy učitelů, soudců, nemocničních lékařů)
- podzemní (stínová) ekonomika:
- černá ekonomika (nelegální – obchod se zbraněmi, narkotiky, prostituce…, černá ekonomika se nikde nezobrazuje)
- šedá ekonomika (legální, ale nezdaněné – částečně zobrazeno i v HDP)
- volný čas (Jihokorejci pracují 60 hodin týdně)
- kvalita zboží a služeb
- škody na životním prostředí
Problémy mezinárodního srovnávání GDP
Hlavní metody mezinárodních srovnávání
- metoda tržních směnných kursů
- metoda parity kupní síly
- metoda globálních fyzických ukazatelů
Mezinárodní srovnávání reálného GDP vyžaduje splnění tří podmínek:
- stejné vymezení GDP (většina zemí používá normy SNA 1993 nebo ESA 1995)
- vyjádření ve stejné měně (systém přepočtu přes měnový kurs – ČR podceněna)
- srovnatelnost cenové úrovně
Pro mezinárodní srovnávání se využívá ekonomická síla (celková výše HDP vypočtená dle zvolených metod) a ekonomická úroveň (výše HDP na obyvatele – per capita). HDP na hlavu je nejvyšší v Lucembursku.
Metoda tržních směnných kursů
Metoda tržních směnných kursů je jednoduchá, ale nepřesná (v různých zemích jsou totiž různé cenové hladiny – ve vztahu k výdajům za jídlo a benzín jsou výdaje na bydlení v USA vyšší než v České republice).
Metoda parity kupní síly
Metoda parity kupní síly počítá již s určitou diferencí cenových hladin jednotlivých zemí. Parita kupní síly = cena spotřebitelského koše země A / cena spotřebitelského koše země B, tedy PPP = PA / PB.
Příklad:
Boty – v Německu stojí 100 EUR, v České republice 3.000,00 Kč
Kurs CZK/EUR = 40,00
Nakoupím tedy v České republice jeden pár bot za 3.000,00 Kč, prodám jej v SRN za 100 EUR. 100 EUR směním dle kursu za 4.000,00 Kč. Na jednom páru bot je tedy zisk 1.000,00 Kč => proto roste vývoz bot z České republiky do Německa („arbitráže“). Roste tedy poptávka po CZK a roste nabídka EUR, koruna tedy posiluje. Kurs se (za jinak stejných podmínek) zastaví na 30,00 CZK/EUR (ERKč/EUR = PCZ/PD = 3.000/100 = 30).
Používá se také Big Mac Index (časopis The Economist):
V ČR stojí Big Mac 56,28 Kč, v USA 2,49 USD = cca 22,6 CZK/USD
Při kursu 34 CZK/USD americký turista v Praze koupí 1,5 Big Macu (2,49 x 34 / 56,28), český turista v USA za 56,28 Kč koupí 0,66 Big Macu (56,28 / 34 / 2,49). Koruna je tedy vůči USD podhodnocena o 33 % (((34-22,6)/34) x 100).
Odchylka měnových kursů od parity kupní síly:
- existence neobchodovatelných statků (taxislužba, městská doprava, služby kadeřnictví…)
- náklady arbitráže (dopravní náklady, náklady na pojištění…)
- obchodně politické překážky (cla, legislativní omezení…)
Z parity kupní síly (PPP; purchasing power parity) a měnových kursů (ER; exchange rate) lze vypočítat dva koeficienty, které jsou z analytického hlediska významné:
- index cenové úrovně (CPL; comparative price level) = CPL = PPP / ER
- odchylka měnového kursu od parity kupní síly (ERDI; exchange rate deviation index) = ERDI = ER / PPP
CPL = 1 / ERDI
Metoda globálních fyzických ukazatelů
Úroveň důchodu a produktu v jednotlivých ekonomikách je v korelací s úrovní spotřeby různých výrobků a služeb, které mohou být vyjádřeny ve fyzických (nepeněžních) jednotkách:
- celková spotřeba elektřiny
- zaměstnanost v zemědělství
- počet přepravených cestujících v letecké dopravě
- počet vědců a inženýrů
- výdaje na školství a vědu
- dětská úmrtnost
- počet telefonů na 1000 obyvatel…
Z těchto údajů se vytvoří vážený průměr – jedná se o relativně přesnou metodu, avšak pracnou.
Měření ekonomického výstupu
Simon Alexander Kuznets (1901 – 1985)
Nobelova cena (1971) za empiricky podloženou interpretaci ekonomického růstu vedoucí k novému a hlubšímu pochopení ekonomických a společenských struktur a procesů rozvoje.
Richard Stone (1913 – 1991)
Nobelova cena (1984) za fundamentální přínosy v oblasti soustav národních účtů a značné zdokonalení základů pro empirickou ekonomickou analýzu.