Občanské právo
Občanské právo je základní odvětví soukromého práva, je tvořeno souhrnem právních norem, které upravují majetkové vztahy fyzických a právnických osob. Právní úprava majetkových vztahů je charakterizována rovným a nezávislým postavením subjektů, jako vlastníků hodnot, s nimiž disponují na základě projevů vlastní vůle či prostřednictvím dobrovolných smluv.
Základními rysy občanskoprávní úpravy je úprava a ochrana vlastnického práva a smluvní princip vzájemných majetkových vztahů.
Občanský zákoník
Občanský zákoník je základní pramen občanského práva, obsahuje základní úpravu obecných institutů soukromého práva (právní subjektivita, právní úkony, zastoupení…).
Podstatnými částmi občanského zákoníku jsou úprava „věcných práv“ (právo vlastnické, závazkové…) a úprava dědění.
Obchodní právo
V kontinentálním právu se vedle úpravy v občanském zákoníku vyvinula v průběhu 18. až 19. století specifická úprava vztahů spojených s podnikatelskou činností, tedy obchodní právo.
Kategorie obchodu
Obchod jako kategorie ekonomická:
- obchodem se rozumí vzájemný styk hospodářských subjektů, způsobený oběhem statků
- obchod je ekonomická teorie zprostředkování oběhu zvláštní kategorií osob, jehož podstatou je směna zboží za peníze
- trh je širší kategorie, kromě vztahů zahrnuje i místo a čas střetu nabídky s poptávkou
Obchod jako kategorie právní:
- obchod je právním vztahem nebo právní skutečností tento vztah zakládající (smlouvou)
- pokud je obchod právním vztahem či skutečností, pak se jedná o směnný vztah regulovaný právem, dříve byl obchod považován za právní skutečnost (smlouvu) nikoliv tedy vztah
Systémy obchodního práva
Pojem obchodu jako právní skutečnosti se vyskytuje ve všech tržních ekonomikách
- subjektivní (pojem obchodu je odvozen od pojmu obchodníka – právo německé)
- objektivní (za obchody jsou považována určitá právní jednání – právo francouzské)
Obě pojetí obchodu ale v podstatě kombinují princip subjektivní i objektivní
Smíšený systém
Za obchody se považuje určité jednání bez ohledu na to, kdo je činil (tzv. absolutní obchody – koupě movitých věcí s úmyslem jejich prodeje, převzetí pojištění za prémii, převzetí dopravy zboží nebo osob po moři a půjčka na lodě, burzovní obchody).
Za obchody se považují určitá jednání jen podle toho, kdo a jak je činil (tzv. relativní obchody – obchody, které byly uzavírány kupcem při provozování jeho obchodní živnosti) (Všeobecný obchodní zákoník rakouský z r. 1863)
Dualismus soukromého práva a komercializace občanského práva
Obchodní právo je chápáno jakou součást systému soukromého práva, které upravuje specifika majetkových vztahů mezi podnikateli. Tam, kde vedle občanského zákoníku existuje specifická úprava majetkových vztahů v podnikání, se hovoří o tzv. dualismu soukromého práva. Dualismus práva je vyjádřen dvěma kodexy – občanským a obchodním zákoníkem.
Mezi občanským a obchodním právem dochází ke vzájemnému ovlivňování a sbližování zejména obecné úpravy závazkového práva – dochází ke komercializaci občanského práva.
Pojem obchodního práva České republiky
Obchodní právo je soubor právních norem upravujících majetkoprávní postavení podnikatelů a vztahy vznikající mezi nimi v souvislosti s podnikatelskou činností. Ve vymezeném rozsahu však upravuje také vztahy mezi nepodnikatelskými subjekty a některé veřejnoprávní vztahy mezi podnikatelem a státem (např. úprava obchodního rejstříku, účetnictví podnikatelů…).
Obchodní zákoník
Obchodní zákoník je hlavní pramen obchodního práva v České republice, který upravuje oblast podnikání a obchodu, obchodní závazkové vztahy a některé vztahy s podnikáním související (nekalá soutěž, obchodní rejstřík, účetnictví podnikatelů…).
Obchodní zákoník nabyl účinnosti 1.1.1992, obsahuje základní úpravu soukromoprávních vztahů týkajících se podnikání a podnikatelů. Obchodní zákoník se skládá ze čtyř částí (Obecná ustanovení, Obchodní společnosti a družstva, Obchodní závazkové vztahy, Ustanovení společná, přechodná a závěrečná).
Předmět úpravy obchodního zákoníku
Obchodní zákoník upravuje právní postavení podnikatelů v soukromoprávních vztazích. Neupravuje podmínky, za nichž se fyzická či právnická osoba může podnikatelem stát (podmínky podnikání upravuje živnostenský zákon).
Obchodním zákoníkem se řídí:
- podnikatelé
- právní vztahy jiných osob, které mají postavení podnikatelů (ustanovení obchodního zákoníku upravující hospodářskou soutěž, pokud se jí účastní i nepodnikatelé)
- závazkové vztahy a vztahy vzniklé při zajištění plnění z těchto vztahů
- osoby, které nejsou podnikateli (účastníci závazkového vztahu se mohou dohodnout, že jejich vztah se bude řídit zákonem obchodním, nikoliv občanským – tzv. volba zákona ð opačná dohoda možná není!)
- jinými vztahy, které souvisejí s podnikáním, jsou vztahy týkající se obchodního rejstříku, účetnictví podnikatelů, obchodního práva a hospodářské soutěže
