obchodní právo, dualismus práva, právní odvětví, právo soukromé, právní úkon, podnikatel, živnost

= právní instituty náležejících obchodů

Obchodní právo je souhrn právních norem, jehož cílem je upravit vztahy týkající se obchodu a podnikání.

Obchodní právo nemusí být kodifikováno

2 přístupy:

a) subjektivní pojetí – rozdělení podle povahy subjektu (ne podle obsahu) – pokud vystupuje obchodník

b) objektivní pojetí – právní vztahy, které se týkají podnikání = obchodu (jeden ze subjektů ale nemusí být podnikatelem) – v praxi častější

Dualismus práva

– od 3 stol.n.l.

2 základní právní roviny dualismu práva:

soukromé – je dovoleno vše, co zákon výslovně nezakazuje
veřejné – je dovoleno jen to, co zákon výslovně přikazuje

Teorie rozdělení:

▪ Ulpianova teorie(zájmová) – nejstarší

soukromé právo směřuje k zájmu jednotlivce (občanský zákoník)
veřejné právo směřuje k zájmu celku (trestní zákoník)

▪ mocenská teorie – řídí se jí Ústavní soud

soukromé právo – rovné postavení stran, státní správa nemá možnost zásahu – prodej auta
veřejné právo – státní správa má možnost zasáhnout – pojištění auta

▪ organická teorie

soukromé právo – jakýkoli předpis, kde nevystoupí orgán státu, proniká od nejnižších vrstev až k té nejvyšší (směr zdola nahoru)
veřejné právo – jakýkoli předpis, kde vystoupí orgán státu, proniká od vrstvy nejvyšší – Nejvyšší soud (směr shora dolů)

Předpisy:

– hierarchie právních norem = právní řád

– seřazení předpisů podle právní síly

Právní odvětví:

právní odvětví:

1) vertikální (samostatné) – právní odvětví jsou vedle sebe nezaměnitelně ohraničená (např. trestní, občanské a ústavní právo) , každé právní odvětví má znaky, kterými se liší od ostatních

▪ samostatný předmět zkoumání a jeho úpravy (čeho se předmět bude týkat)

▪ vlastní pojmosloví

▪ přesné stanovení předpisem (práva do sebe nezasahují)

2) horizontální (průřezové) – průřez z každého práva – zasahuje do několika právních odvětví, samotné právo si upravuje jen určitou část, jinak používá pojmosloví z jiného práva, např. právo pracovní (sleduje zájmy jednotlivce = soukromé právo, odborová činnost + kolektivní vyjednávání = veřejné právo) nebo (např. občanského zákona – FO, PO, zletilost,..) – obchodní právo, pracovní právo

▪ vlastní systém

▪ vlastní předmět zkoumání

▪ bez vlastního pojmosloví

Obchodní právo

– obchodní právo se týká podnikatelů (subjektivní pojetí) a podnikání (objektivní pojetí)

– nemá vlastní pojmosloví (chybí zletilost …) – používá pojmy z občanského práva = horizontální právní odvětví

– pouze 2 výlučné pojmy:

podnikatel
obchodní závazkový vztah (např. kupní smlouva – občanský i obchodní vztah)

– z drtivé většiny je právem soukromým, ale jsou zde i místa, která spadají do veřejného práva (obchodní rejstřík je příklad veřejného práva a seznamem vedeným soudem, spotřebitelské právo je k ochraně spotřebitele např. ADHEZNÍ smlouva -jedna ze stran je silnější)

– nadřazenou oblastí je právo občanské (jako kodex pro soukromé právo, na které navazují další průřezová právní odvětví)
soukromé právo (SP) z části soukromého obch. právo

občanské právo z části veřejné obchodní právo

zvláštní občanské právo

Výčty

Taxativní – nesmí chybět žádná náležitost, přesný a uzavřený výčet – „Určitá výzva obsahuje…“, „musí obsahovat

Demonstrativní – mohou být i další náležitosti, co například má smlouva obsahovat – „Smlouva obsahuje zejména…“, „…aj.“

Kogentní – není možné se odchýlit (sídlo společnost v OR)

Dispozitivní – nabízí určité vzorové řešení – můžeme se podle toho držet, ale nemusíme

– jednostranně kogentní – můžeme se odchýlit pouze 1 směrem,

– váže se k tomu, kde jsou nějaké lhůty (pozvánka musí být doručena nejméně 15 dní před konáním; 15 – a více

Předmět obchodního práva:

– soubor právních předpisů, které se obecně vztahují k obchodu

4 pilíře obchodního práva:

obchodní společnosti a družstva
právo hospodářské soutěže
obchodně-závazkové vztahy (min. 2 subjekty – nemusí jít o dluh nebo pohledávku)
problematika cp (šeky, směnky, dluhopisy)

+ drobné úpravy (konkurz o vyrovnání)

– závazek = vztah 2 osob, ze kterého vyplývají práva a povinnosti

– smlouva = listina, která osvědčuje vztah (není vždy nezbytná)

Historie obchodního práva:

– podnikání již v Mezopotámii – snaha koupit a následně prodat = snaha o zisk

– rozvoj mořeplavby – v Řecku bankovní instituce = počátek práva

– právo nejvíce ve feudální Evropě (kolonizace) è 17. stol. ve Francii snaha o publikaci pravidel = 1. právní předpis Ordonance of Comerce

– kupec podléhal zvláštním předpisům – neplatilo se hotovostí, základ a rozvoj směnek (odložená platba)

– dnešní podoba předpisů – poč. 19. stol francouzský obchodní zákoník Code Comerce (1807) a občanský zákoník Code Civil – ovládnutí duality práva (veřejné i soukromé) – šíření i mimo Francii díky napoleonským válkám – platí dodnes, ale s úpravami a novelizací

– ABGB – Všeobecný občanský zákoník (1811 – Rakousko-Uhersko) – řeší 2 otázky obchodního práva

– Občanský a obchodní zákoník (1863) – platí dodnes v Německu – upravoval právní vztahy v Rakousku-Uhersku, rozpad umožnil platnost od r. 1918 i u nás

– Švýcarsko, Itálie – rozsáhlý občanský zákoník – 5.část = obchodní právo, které není samostatně odděleno, ale přesto existuje)

u nás:

– 1822 – Pražská plavební společnost – průkopník v úpravě a. s.

– 1918 – přijetí práva pro Československo z Rakouska-Uherska

– 1939-45 – zákony o hospodářské soutěži, směnkách, konkurzech (v protektorátu kontrola nejvyšších podniků – odebrání práva akcionářů a jeho následné vložení do vedení společnosti)

– 1949 – Akciový regulativ – rozsah 20§ o úpravě a. s. ze strany Rakouska a Německa (likvidace společností)

– 1950 – Obecný zákoník občanský – sjednocoval soukromé právo

– 1964 – nový Občanský zákoník (platí dodnes) a Hospodářský zákoník o podnikání (platil do 1991)

– 1989 – změny v Občanském zákoníku, snaha o modernizaci Hospodářského zákoníku

– 1991 – Obchodní zákoník (513/1991) – uspěchaný vznik = 40 novel do současnosti mění jeho obsah (příčiny: neznalost obchodního práva-podnikání jako součásti občanského zákoníku, praxe se vyvíjela rychleji než zákon)

– příprava nových (obou) předpisů od 90.let (vytvoření pracovní skupiny) – dnes návrh obchodního i občanského zákoníku na ministerstvu spravedlnosti

– od 1. 1. 2007 mohou již být v platnosti (kolem 800§)

Obchodní právo podle paragrafů:

§1 odst. 1

Co je obchodní právo?

Tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související

odst. 2

Kde všude prameny najít

Právní vztahy uvedené v odst. 1 se řídí ustanovením tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad na kterých spočívá tento zákon.

prameny obchodního práva: (§ 1)

– obchodní zákoník – základní pramen obchodního práva

– občanský zákoník( nemovitosti, postavení státu, konkursní právo)

– obchodní zvyklosti (obyčeje) – nejsou obecně závazné, obyčej nebo zvyklost není právně modifikovaný

zvyklost= vzniká mezi 2 podnikateli – my sami chceme dodržovat, vytvoří se rychle

obyčej = pravidlo chování, které je obecně uznávané všemi (myslíme si, že se musí dodržet), vytváří se dlouho

=> jako pramen měl být obyčej a ne zvyklost

– zásady, na kterých spočívá obchodní zákon

rovnost smluvních stran
smluvní svoboda
zásada profesionality – odborná péče x potřebná péče
zákaz zneužití …
dobré mravy soutěže(občanské právo) – etický kodex reklam
poctivý obchodní styk (např. podnikatel bude držet své slovo), právní obyčej, rozhoduje soud, rozporné např.: sankční poplatky vyšší než dluh, nemožnost licitovat o obsahu smlouvy – vstoupení do tramvaje)
zákaz zneužití subjektivních práv
zákon nepůsobí zpětně

Odborná péče

-musí být k jednání

-odbornost, kvalifikace

Potřebná péče

– není nezbytná kvalifikace, ale loajalita

! ! ! Soudní rozhodnutí – judikatura – nejsou pramenem práva (Jediné závazné soudní rozhodnutí – rozhodnutí Ústavního soudu o nezákonnosti právního předpisu ) ! ! !

– v angloamerickém právním systému považováno za zákon

– právní závaznost pouze mezi stranami, mezi kterými proces probíhá

– vydává se sbírka soudních rozhodnutí – vyhodnocuje, argumentuje

základní 4 části obchodního zákoníku:

Obecná ustanovení
Obchodní společnosti a družstvo
Obchodní závazkové vztahy
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

Právní úkon – právní úkon je určitý projev vůle, který směřuje k určitým právním následkům, které s takovým projevem zákon spojuje (např. kupní smlouva)

Podnikání = soustavná činnost provozovaná samostatně podnikatelem,vlastním jménem,na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku .

Podnikatel: (dle Obchodního zákoníku)

osoba zapsaná v obchodním rejstříku (u krajského soudu)
osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění – i když se nevyvíjí činnost
osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění, tedy podle zvláštních předpisů (daňový poradci, soudní znalci, advokáti, auditoři – povolení jim vydává příslušná komora)
osoba, která provozuje zemědělskou výrobu,a je zapsána ve zvláštní evidenci, hájení před konkurzem, politické strany
osoba, která je oprávněná podnikat v zahraničí
podnikatelem může být FO i PO (sdružení FO, nebo PO; účelová sdružení majetku; jednotky územní samospávy; jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon)

Živnost: (dle Živnostenského zákona v § 1)

Živnost je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.

soustavná činnost – činnost vykonávaná v určitých pravidelných intervalech (i 1x ročně, např. prodej kaprů)
samostatně – každý podniká samostatně, i když je v nějakém seskupení, protikladem je pracovní poměr – činnost, kterou někdo organizuje a kontroluje
vlastním jménem – činit právní úkony sám za sebe
na vlastní odpovědnost znamená nejen odpovědnost podnikatele za porušení svých závazků či právních předpisů, ale též jeho odpovědnost za výsledek podnikatelské činnosti – především za zisk nebo ztrátu
za účelem dosažení zisku – stačí úmysl chtít dosáhnout – i v případě ztráty jde o podnikání, výjimka – s.r.o., a.s, – i jiný účel než podnikání

– podmínky provozování živnosti

všeobecné

kdo nebyl odsouzen k nepodmíněnému trestu nejméně 1 roku
kdo nespáchal úmyslný trestní čin a tento čin se vztahuje k jeho činnosti
kdo nespáchal jakýkoliv trestní čin (úmyslný nebo neúmyslný), který souvisí s podnikáním

zvláštní – odborná nebo jiná způsobilost (vzdělání, praxe)

Podnik = věc hromadná,hmotných( movité, nemovité), nehmotných (patenty,autorská práva) věcí a osobních složek(know-how)

Provozovna = prostor, kde se provádí podnikatelská činnost

Sídlo (PO), Místo podnikání (FO)

– zapsáno v evidenci, prokázat, že jsou prostory užívány a musíme tam být k dispozici

Neoprávněné podnikání

– i když nemám oprávnění, mé jednání je platné a jsem za ně odpovědný

– trestní zákoník, odpovědnost za škodu, problém získat v budoucnosti živnost….

– překračování oprávnění (většinou si toho podnikatelé nejsou vědomi)