Právní postavení Evropské unie

Prameny práva EU představují soubor právních norem, které jsou základem EU. Jedná se o právní normy, které obsahují objektivní pravidlo chování, vyjádření práva v určité sdělené podobě. Právní normy EU jsou publikovány v Úředním věstníku EU (podobně jako v České republice ve Sbírce zákonů). Existují rozdíly mezi právem Společenství (komunitárním právem) a právem EU (unijním právem).

• Komunitární právo se dělí na:
  • Primární právo:
    • definuje cíle ES, organizaci, pravomoci a definuje cíle ES, stanovuje kompetence a procedurální rámec výkonu těchto pravomocí. Lze jej považovat za jakousi ústavu.
  • Sekundární právo
    • Čl. 249 SES vyjmenovává jako typické představitele sekundárního práva nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska vydávané Komisí, Radou EU a Evropským parlamentem společně s Evropskou radou. Sekundární právo je možné vydávat vždy jen na základě a v mezích práva primárního.
• Unijní právo dělíme na:
  • Primární právo:
    • obdobně jako tomu bylo u komunitárního práva, je primární právo unijní tvořeno mezinárodní smlouvou, v tomto případě Smlouvou o Evropské unii.
  • Sekundární právo
    • v rámci druhého pilíře EU (společná zahraniční a bezpečnostní politika) přijímají sekundární právní předpisy, vyjmenované v čl. 12 SEU, Evropská rada a Rada EU. Zásady a obecné směry společné zahraniční a bezpečnostní politiky definuje Evropská rada. Členské státy musí zajistit, aby jejich národní politika byla se společným postojem v souladu.
    • Sekundární právní prameny třetího pilíře EU (policejní a soudní spolupráce v trestních věcech) jsou uvedeny v článku čl. 34 SEU. Rada může zaujímat v této oblasti společné postoje, přijímat rámcová rozhodnutí a vypracovávat úmluvy, které doporučí členským státům k přijetí v souladu s jejich ústavními předpisy.

Hierarchie pramenů práva EU

• Primární (originální) právo
• Sekundární (derivativní) právo (nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska)
• Judikatura soudů ES
• Obyčej (podmínka usus longeavus – dlouhodobost a opinio iuris – závaznost)
• Obecné právní zásady (včetně základních lidských práv)
• terciární právo (tvořeno členskými státy – později aplikováno do práva EU)
• vnější smlouvy
• smíšené smlouvy

Nástin struktury a obsahu Lisabonské smlouvy

• Nové funkce
  • Předseda Evropské rady – Volen na 2,5 roku a může být volen maximálně dvakrát po sobě.
  • Ministr zahraničních věcí EU (Catherine Ashtonová)
• Nová pravidla rozhodování v Radě ministrů
  • Důležitou změnou v rozhodovacím procesu EU je rozšíření počtu oblastí, v kterých bude Rada rozhodovat kvalifikovanou většinou.
  • Od 1. listopadu 2014 se na základě Lisabonské smlouvy způsob hlasování kvalifikovanou většinu bude měnit. Pro odhlasování je potřeba 55% členských států, které reprezentují alespoň 65% obyvatel EU.
• Jedna země, jeden komisař
  • Podle záruk vyjednaných Irskem před uskutečněním druhého referenda budou Komisi tvořit zástupci všech členských států, zatímco podle současných Smluv by byl počet Komisařů nižší. Předseda Evropské komise získává novou pravomoc odvolávat jednotlivé komisaře.
• Nové pravomoci Evropského parlamentu
  • Smlouva posiluje postavení Evropského parlamentu, protože rozšiřuje počet oblastí, ve kterých spolurozhoduje s Radou ministrů v tzv. řádném legislativním postupu.
• Právní subjektivita EU
  • V praktické rovině se tato změna projeví v přeměně delegací Evropské komise ve třetích zemích na delegace Evropské unie, které budou integrální součástí Evropské služby pro vnější činnost… Dohody se třetími státy budou v budoucnu uzavírány jménem EU, a nikoli jménem Evropského společenství a členských států.
  • Právní subjektivita ale Evropskou unii neopravňuje k přijímání právních předpisů nebo k jednání v oblastech mimo pravomoci, které jí byly svěřeny členskými státy ve smlouvách.
• Vystoupení z EU
  • Lisabonská smlouva nově obsahuje ustanovení o dobrovolném vystoupení z EU, čímž uznává, že členské státy mají právo kdykoli z Unie vystoupit.
• Občanská iniciativa
  • Lisabonská smlouva zavádí institut občanské iniciativy. Pokud iniciativa získá podporu jednoho milionu občanů většího počtu členských států, může vyzvat Komisi k předložení určitého návrhu v oblasti působení EU.
  • Podmínky této iniciativy jsou však stanoveny pouze obecně a měly by být upřesněny prováděcím předpisem.
• Posílení národních parlamentů ve vztahu k EU
  • Národní parlamenty mohou určitý návrh Komise zpochybnit, protože není v souladu s principem subsidiarity.
  • Pokud tento názor zastává třetina parlamentů členských států musí Komise svůj návrh přezkoumat a rozhodnout, zda jej zachová, pozmění nebo stáhne. Tento mechanismus se nazývá „žlutá karta“.
  • Pokud obavy sdílí většina parlamentů členských států a Komise se přesto rozhodne trvat na svém návrhu, zahájí se tzv. mechanismus „oranžové karty“. Komise pak musí objasnit důvody pro svůj návrh a Evropský parlament a Rada rozhodnou, zda bude legislativní postup pokračovat
• Listina základních práv a svobod
  • S Lisabonskou smlouvou se stává právně závaznou i Listina základních práv Evropské unie přijatá 7. prosince 2000 v Nice, ve znění upraveném dne 12. prosince 2007. Výjimku z této Listiny mají Velká Británie, Polsko a Česká republika.
  • Listina stanoví základní práva v těchto šesti hlavách: důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita, občanská práva a soudnictví. Dokument obsahuje ustanovení týkající se základních lidských práv, občanských a politických práv.