Rozšiřování EHS/EU, kritéria vstupu do EU

Celá Evropská unie dnes funguje jako evropská měnová unie s tím, že pouze 19 zemí vstoupilo do třetí etapy měnové unie (tj. do eurozóny). Ostatní státy jsou členskými státy integračního seskupení „jednotný trh“.

Smlouva o založení Evropského společenství

Smlouva o založení Evropského společenství byla podepsána 7.2.1992 v Maastrichtu (Nizozemsko), a to s platností od 1.11.1993.

• Tato smlouva je rozšiřující novelou původní „Římské smlouvy“ (tj. „Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství“). Změna názvu EHS na ES byla realizována z toho důvodu, že evropská integrace přerostla přes ekonomickou oblast (evropská integrace tedy zasahuje i do jiných než ekonomických oblastí).
• „Smlouva o založení ES“ rozšiřuje „Smlouvu o založení EHS“ o tři oblasti:
  • rozšíření kompetencí ES
    • sociální (zaměstnanostní a nezaměstnaností) problematika
    • politika na podporu výzkumu a vývoje, školství a vzdělávání
    • problematika ochrany spotřebitele, zdravotnictví
    • vznikl Evropský sociální fond (ESF)
  • problematika hospodářské a měnové unie
    • smlouva zahrnuje časový harmonogram pro vznik evropské měnové unie
    • v roce 1997 měla vzniknout měnová unie, ale za předpokladu, že všechny státy budou splňovat veškeré předpoklady pro zavedení měnové unie
    • v roce 1999 měla vzniknout měnová unie, a to formou dvojrychlostního modelu – budou existovat dva druhy států, a to státy splňující předpoklady a státy nesplňující předpoklady
  • c) rozhodovací procesy
    • problematika práva v Evropské unii
    • činnost Evropského parlamentu a dalších orgánů EU

Smlouva o založení ES byla v prosinci 2009 novelizována „Lisabonskou smlouvou“. „Lisabonská smlouva“ zrušila termín „Evropské společenství“, a proto se i výše zmíněná smlouva změnila na „Smlouvu o fungování Evropské unie“. Evropské unii byla zrušením Evropského společenství udělena právní subjektivita.

Smlouva o Evropské unii

„Smlouva o Evropské unii“ byla podepsána 7.2.1992 v Maastrichtu (Nizozemsko), a to s platností od 1.11.1993. Tato smlouva zavedla nový termín „Evropská unie“ a zavedla „třípilířovou strukturu“ Evropské unie.

Třípilířová struktura Evropské unie („Maastrichtský chrám“):

„Evropská unie byla charakterizována jako nová etapa procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co možná nejblíže občanovi. Unie je založena na Evropských společenstvích (ESUO, EURATOM, EHS) doplněných politikou a formami spolupráce zaváděnými touto smlouvou.“

Evropská unie tedy neměla právní subjektivitu, právní subjektivitu ale mělo Evropské společenství.

• Evropské společenství
  • cílem bylo vytvoření společného trhu, hospodářské a měnové unie
  • Evropský parlament, Rada EU, Komise EU, Evropský soudní dvůr, Evropský svaz ústředních bank
  • tento pilíř měl nadstátní charakter (legislativa patřící do I. pilíře, tj. nařízení, směrnice a rozhodnutí Evropského společenství, byla závazná pro všechny členské státy)
• Společná zahraniční a bezpečnostní politika
  • tento pilíř měl mezivládní charakter, problematika podléhala projednání členskými státy (společná akce, společný postoj)
  • oblasti patřící do této oblasti byly zahraniční politika, bezpečnost, lidská práva, demokracie, právní stát, mír…
• Vnitro a justice
  • tento pilíř vyjadřoval spolupráci orgánů v oblastech azylové politiky, hraničních kontrol, drog, boje proti mezinárodní kriminalitě, spolupráce v občanských a trestních záležitostech
  • v roce 1999 byla problematika azylové politiky, problematika hraničních kontrol a spolupráce v občanských záležitostech přesunuta do I. pilíře
  • mezi prostředky tohoto pilíře patřily Europol, společný postoj, společné opatření, mezinárodní smlouva

Tyto pilíře byly zrušeny k 1.12.2009 „Lisabonskou smlouvou“, avšak oblasti, které tyto pilíře obsahovaly, existují stále.

Specifika východního rozšiřování Evropské unie

Až do roku 1993 nemusely země, které žádaly o členství v EHS splňovat žádné vstupní podmínky. Všechny země, které do EHS vstoupily měly tržní ekonomiku, lišily se pouze svou ekonomickou úrovní.

• Na počátku 90. let ve střední a východní Evropě započal proces transformace (z centrálně plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku) a většina těchto zemí projevila zájem o členství v Evropské unii.
• Státy Evropské unie byly nakloněny přijmout nové členské země, které by ovšem musely být schopné prokázat, že splňují určité předpoklady vstupu do EU.
• Vznikla tedy v roce 1993 „Kodaňská kritéria“, tedy kritéria vstupu do EU:
  • ekonomické kritérium
    • vstupující země musí mít konkurenceschopnou tržní ekonomiku
    • ekonomika musí prokázat svou konkurenceschopnost na jednotném trhu EU
  • politické kritérium
    • země, které se uchází o vstup do EU, musí mít stabilní demokratický systém
    • problematika uplatňování lidských práv, fungování státních institucí, soudů…
  • právní kritérium
    • země, které se uchází o vstup do EU, musí být schopna převzít právní normy EU a musí přijmout cíle Evropské unie (cíle integračního procesu)

Od poloviny 90. let byly země, které se ucházely o vstup do EU, každoročně prověřovány Evropskou komisí, zda se jim daří plnit tato „Kodaňská kritéria“. Státy byly rozděleny na dvě skupiny (z hlediska rychlosti plnění kritérií) až do roku 1999, kdy toto rozdělení bylo zrušeno). Státy byly nuceny zvýšit svou ekonomickou úroveň, zdokonalit fungování trhu a svého právního řádu a institucí a také snížit rozdíly v cenové hladině.

V roce 2003 bylo konstatováno, že v první vlně rozšiřování EU (v roce 2004) může být z 12 kandidátských zemí přijato 10 z nich.

Země, které měli v roce 2011 oficiální statut kandidáta do EU, bylo Chorvatsko, Makedonie, Turecko (podalo přihlášku již v roce 1987) a Island. Zájem o vstup do EU mají ještě další země, které podepsaly „asociační dohody“, a to Černá hora a Srbsko.

 

V současné době  (k červenci 2014) je šest kandidátských zemí. Jmenovitě jsou to: Albánie (přihláška v roce 2009), Island (2009), Makedonie (2004), Černá Hora (2008), Srbsko (2009) a Turecko (1987).