„Politické, vojenské a sociální osudy mnoha zemí závisejí na jejich hospodářském úspěchu.“
-> může a měla by vláda zasahovat do hospodářského mechanismu národní ekonomiky?…
Liberálové: „Trhy fungují nejlépe, jsou-li ponechány samy sobě.“
(například ekonomické učení fyziokratů, klasický liberalismus, neoklasicismus)
Intervencionisté: „Vládní zásahy mohou velmi výrazně zlepšit fungování ekonomiky.“
(například učení merkantilistů, řízení pomocí plánování, školy vycházející z J. M. Keynese)
Merkantilismus (Evropa17. a18. století)
„Stát musí hrát v ekonomice aktivní a dominantní úlohu. Zdrojem bohatství je hromadění zejména drahých kovů, a to prostřednictvím aktivní platební bilance.“
– ochranářská obchodní politika
– potlačování konkurence a podnikatelské iniciativy
– regulace zahraničního obchodu
– udělování souhlasu k existenci monopolů
Fyziokraté (Francie – počátek 18. století)
„Idea „přirozeného řádu“, ve kterém člověk jedná dle svých přirozených osobních zájmů, kde je omezován pouze jedině zájmy a právy ostatních svobodných jedinců, nikoliv vůlí státníků.“
Klasická škola (60. léta 17. století až 30. léta 19. století)
Do klasické školy patří Adam Smith, T. R. Malthus, D. Ricardo, J. B. Say, J. S. Mill.
„Jednotlivec se řídí vlastním prospěchem, ale jako v mnoha dalších případech, vede ho jakási neviditelná ruka, aby pomáhala dosáhnout cíle, o který mu vůbec nejde… tím, že sleduje vlastní zájem, často prospěje zájmům společnosti více, než kdyby jim chtěl skutečně prospět.“
„Existuje-li volný trh a chová-li se každý jednotlivec v souladu se svými ekonomickými zájmy, bude ekonomika jako celek fungovat. Volné trhy (tj. trh výrobků a služeb, práce a aktiv) nesmějí být deformovány zásahy typu: minimální mzdy, mzdové a úrokové stropy, regulace cen… Zejména ceny a mzdy se musí pružně přizpůsobovat měnícím se podmínkám na trhu.“ (Adam Smith: Bohatství národů, 1776)
Klasická škola tedy říká, že lidé sledují svůj ekonomický zájem a ceny svým pohybem zajišťují neustálé obnovování rovnováhy na trzích. Vláda by měla hrát jen minimální roli.
Podle klasické školy tedy musí stát vytvářet optimální podmínky pro fungování tržního mechanismu. Stát má chránit společnost před násilím a vnějším napadením, má chránit každého člena společnosti před nespravedlností a útlakem ze strany druhého. Stát má povinnost budovat a udržovat některé veřejné práce a díla, některé veřejné instituce, které by nikdy nemohly být budovány a udržovány v zájmu některého jednotlivce či skupiny.
Řízení pomocí plánování (1917 – Rusko)
Řízení pomocí plánování je extrémním případem intervencionismu, je inspirováno utopickými socialisty. Předpokladem řízení pomocí plánování je existence společenského vlastnictví výrobních prostředků.
Při plánování musí být odpovězeny otázky Co? Jak? Pro koho? + Kolik? Kdy? Kde? Kdo?
Keynesovská makroekonomie
J. M. Keynes: Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936).
Své dílo napsal Keynes ve 30. letech 20. století, tedy v době silné hospodářské deprese, vysoké nezaměstnanosti, nevyužitých zdrojů… Neviditelná ruka trhu selhala, ceny a mzdy jsou nepružné -> vznik nerovnováh v důsledku nedostatečné koupěschopné poptávky.
-> Návrh řešení v podobě státních intervencí (např. prostřednictvím veřejných výdajů…).
Monetarismus (polovina 50. let 20. století)
Monetarismus je anglosaskou reakcí na keynesiánství, Chicagská škola věří ve svobodné trhy. Dochází také k rehabilitaci kvantitativní teorie peněz.
Milton Friedman (Nobelova cena 1976) navazuje na mladší generaci rakouské školy (L. Mieses, F. A. von Hayek /Nobelova cena 1974).
Ordoliberalismus
Ordoliberalismus je kontinentální reakcí na keynesiánství, vznikl ve 30. letech 20. století, kdy Freiburgská škola položila teoretické základy poválečné obnovy Západního Německa.
W. Eucken: Hospodářský řád jako jednota dvou principů – konstruujícího a regulujícího.
L. Erhard – hospodářská reforma.
Teorie veřejné volby (50. léta 20. století)
J. Buchanan (Nobelova cena 1986)
„Lidé se chovají racionálně nejen v oblasti ekonomie, ale též v oblasti politiky.
V rámci teorie veřejné volby se zkoumá politické rozhodování pomocí nástrojů ekonomické teorie.
Politici a byrokracie nesledují obecné blaho, ale prosazují opatření, která jim umožní posílit svůj vlastní vliv potlačování konkurence a podnikatelské iniciativy.
Ekonomie strany nabídky
Ekonomie strany nabídky se orientuje na determinanty, které stimulují či odrazují podněty k práci, k tvorbě úspor a k investování. Klíčovým faktorem je zdanění důchodů ekonomických subjektů (vysoké zdanění snižuje nabízené množství práce – „taxflace“, a snižuje tvorbu úspor). V rámci ekonomie strany nabídky se hovoří o „thatcherismu“ či „reaganomice“.
Lafferova křivka
Lafferova křivka zobrazuje vývoj výnosů ze zdanění v závislosti na vývoji daňové sazby. Čím vyšší je zdanění, tím méně jsou ekonomické subjekty stimulováni k hospodářské aktivitě. Od určitého bodu začíná Lafferova křivka klesat. Lafferova křivka nebyla nikdy empiricky prokázána.
Nová institucionální ekonomie (60. léta 20. století)
R. H. Coase (Nobelova cena 1991), D. C. North (Nobelova cena 1993)
Neoinstitucionální ekonomie reaguje na absenci institucionálního rámce v neoklasické teorii (formální a neformální instituce, organizace, transakční náklady, vlastnická práva).
