Charakteristika pracovní skupiny
Skupina je soubor osob, které jsou spojeny systémem vzájemných vztahů. Posláním pracovní skupiny je plnit dílčí úkol. Musí být zajištěn smysluplný cíl a uspokojování potřeb členů pracovní skupiny. Pracovní skupinu tvoří lidé jednoho pracoviště.
- pracovní místa členů jsou vedle sebe,
- jsou ve stálém pracovním styku,
- jsou podřízení jednotnému organizačnímu uspořádání,
- sestava pracovní skupiny má dlouhodobé trvání.
Uspořádání pracovní skupiny
Formální skupiny jsou takové, ve kterých je začlenění a jednání jednotlivých členů zakotveno ve formálním popisu (při nástupu každý člen skupiny seznámen s pracovními úkoly a kooperačními vazbami).
Malá skupina je charakterizována tím, že se příslušní členové vzájemně osobně znají.
Menší skupiny navozují pocit bezpečí, lidé více mluví, s rostoucí skupinou získají trému a mlčí. S růstem skupiny mění její psychologická atmosféra – vedoucí musí volit jiné metody řízení.
Pracovní skupiny jsou nebo nejsou homogenní (stejnorodé). Homogenita je míra rozdílů mezi členy skupiny v nejrůznějších aspektech (věk pohlaví, vzdělání,…), je dána povahou pracovního úkolu, který skupiny plní (těžká manuální práce x řešení výzkumného úkolu).
Postavení jedince v pracovní skupině
Pracovní skupina vytváří určitou společenskou atmosféru v prostředí, ve kterém působí. Ta určuje míru klidu, spokojenosti a pohody (neklidu, nespokojenosti, nepohody) zúčastněných osob.
Nepříznivá společenská atmosféra má (mimo nepohodlí) škodlivé účinky zdravotní a především morální. Zpravidla výrazně postihuje jednotlivé členy pracovní skupiny (posměšky, intriky, šikana). Vydělování nebo odmítání jedince skupinou má vždy nepříznivé důsledky.
Skupina vyvíjí na členy tlak, kterým je nutí k přijetí a respektování svých norem – ke konformismu. Konformní jednání je jednání člověka upravené s ohledem na převažující způsob jednání, myšlení a prožívání v sociální struktuře, ve které se nachází nebo také ve skupině, do které přináleží. Konformita je předpoklad existence skupiny a realizace skupinových cílů. Lidé snadno mění názory, když se něco podstatného změní v sociální struktuře, která je obklopuje (změna politického režimu, výsledky průzkumu veřejného mínění).
Postavení jedince ve skupině je rozdílné, záleží hlavně na jeho sociální přitažlivosti, míře jeho osobní moci a prestiže. Základní kategorie postavení jedince ve skupině:
- populární a dominantní – osoby přitažlivé pro většinu členů skupiny à neformální vůdci skupiny
- oblíbené osoby – přitažlivé pro mnohé členy
- akceptované osoby – přijímány pouze částí skupiny
- trpěné osoby – přijímány s velkou rezervou
- mimostojící nebo izolované osoby – pasivní role, vyřazují se ze skupiny
- odmítané osoby – nepřijatelné pro ostatní členy skupiny, vytěsňované ze skupinového dění
Význam pracovní skupiny pro jedince
Význam pracovní skupiny pro jedince vyplývá ze skutečnosti, že každý člověk produktivním věku v ní tráví značnou část svého života.
Skupina je významným prostředkem působení na lidi. Toto působení je
- soustavné = výchovné vedení
- živelné = spontánní vytváření společenského tlaku
Každý člen se na úkolu skupiny svým dílem účastní. Platí úzká souvislost mezi výkonem jedince a úrovní jeho spokojenosti – a jeho hodnocením skupinou.
Společensko výchovný vliv skupiny na jedince vyplývá z následujících skutečností:
- zajišťuje osobní, pracovní a zájmové uspokojení (resp. neuspokojení) jedinců (svých členů)
- vykonává základní společenské funkce interakční a komunikační povahy
- cíle skupiny jsou významným prostředkem pro realizaci (i korekci) cílů jedinců, členů skupiny
Výkon jedince v přítomnosti jiných osob je vyšší, než když pracuje sám = sociální přírůstek výkonu. Jedinci s podprůměrnou úrovní výkonu skupiny se snaží svůj výkon zvýšit. Ti, kteří jsou nad průměrnou úrovní výkonu skupiny vykazují pokles výkonu = nivelizační tendence (nelišit se příliš od průměrného výkonu skupiny).
