Poznávání, vnímání, myšlení

Poznávání

Poznávání umožňuje zachycovat různé podněty a na základě jejich zpracování a hodnocení pak jednat. Poznání prostřednictvím smyslových orgánů je čití. Jeho výsledkem jsou počitky. (Při poznávání se člověk opírá především o zrak a sluch.)

Počitek je odraz jednotlivých vlastností předmětů a jevů okolního světa, které bezprostředně působí na smyslové orgány, receptory.

Schopnost organismu mít počitky při působení určitých podnětů se nazývá čivost, závisí na intenzitě a délce působení podnětu, životní praxi a zkušenosti člověka, okamžitém stavu organismu.

vlastnosti počitků: kvalita, intenzita a trvání (modalita).

Podle receptorů se dělí na :

• exteroreceptory – zrak, sluch, čich, chuť, hmat aj.
• interoreceptory – počitky orgánové
• proprioreceptory – počitky staticko-kinestetické

Vnímání

Vnímání je odrazem různých vlastností v jejich souhrnu a vzájemném spojení. Je ovlivňováno dosavadní životní zkušeností, právě probíhající činností a motivačním zaměřením člověka. Lidé vnímají individuálně, rozdíly v úplnosti, přesnosti a rychlosti vnímání.

Vjem je produktem vnímání (např. vjem jablka zahrnuje jeho tvar barvu, vůni, místo, kde se nachází atd.)

• souhrn počitků vstupující do centrální nervové soustavy (CNS) prostřednictvím smyslových orgánů (v asocianistické a pavlovovské psychologii)
• šířeji soubor počitků spojený s prožitkem a uchovaný v paměti a zkušenostech člověka

Myšlení

Myšlení je zobecněné a zprostředkované poznávání předmětů a jevů člověkem. Umožňuje předvídat, odhalovat a hodnotit jevy a souvislosti mezi nimi, které smyslové poznávání nedokáže postihnout. Je specificky lidskou formou poznávání. Je to proces analýzy, syntézy a odvozených myšlenkových operací. Je sociálně podmíněn a nerozlučně svázán s řečí.

Dělení myšlení

Základní druhy myšlení:

• konvergentní – používá již známých postupů a algoritmů
• divergentní – směřuje k objevení nového, originálního řešení

jiné dělení:

• vědomé – kontrolované člověkem, probíhá v představách, obrazech, symbolech a znacích, tj. slovech
• neuvědomované – nekontrolované vědomím, probíhá také na neurofyziologické úrovni, avšak jinými mozkovými mechanismy
• proti vůli jedince – např. ulpívavé, vtíravé

Myšlení a jazyk

Myšlení a jazyk je vzájemně spjaté, ale ne totožné. Myšlení se uskutečňuje pomocí jazyka, tedy symbolů. Ty umožňují zobecnění = základní myšlenková operace. Myšlení se řídí zákony logiky, jazyk a řeč zákony lingvistiky (gramatické, stylistické či expresivní zákonitosti).

Pozornost  je soustředěnost duševní činnosti na určitý objekt nebo děj (např. poslouchání na rozdíl od prostého slyšení). Základem je orientační reflex, důležitá je nápadnost, neočekávanost, novost vnímaného, prostředí i postoj, zájem, očekávání, únava aj. jedince. Pozornost má výběrovou povahu a souvisí s potřebami člověka.

Pozornost je charakterizována trvalostí, pružností, intenzitou a rozsahem, u člověka existuje schopnost jedním pohledem poznat šest až dvanáct předmětů stejného druhu. Některé profese kladou vyhraněné nároky na jednotlivé vlastnosti pozornosti.

• Pozornost bezděčná je pasivní, je nezávislá na úmyslu člověka, nejčastěji vyvolána náhlostí, novostí, kontrastností podnětu, jeho umístění v zorném poli aj.
• Pozornost selektivní (výběrová), proces, jehož prostřednictvím člověk vybírá ty podněty, které jsou pro něho v daném okamžiku důležité.
• Pozornost záměrná je aktivní, vědomě, úmyslně zaměřená pozornost s určitým cílem.

Paměť je schopnost zapamatovat, uchovat a vybavovat si minulé vjemy.

Paměťový proces se skládá ze 3 stádií

• kódování informací
• uchování informací (utřídění informací do různých struktur,tzv. registrace)
• vybavení (tzv. reprodukce)

Proces zapomínání probíhá podle různých obsahů odlišně a je zaznamenán na křivkách zapomínání.

Dělení paměti

• pracovní (krátkodobá) – trvá několik sekund, paměť daného okamžiku či situace, krátkodobé kódování a uchování informace,
• dlouhodobá – minuty až celý život
• mechanická – osvojení látky pouhým opakováním
• logická – osvojení na základě pochopení vzájemných souvislostí a smyslu látky
• citová – její podstatou je zapamatování a reprodukce citů, bývá často zkreslena, např. vzpomínkovým optimismem aj.
• pohybová – motorická – je základem manuálních dovedností a sportovních výkonů
• názorná – lehčí kódování a vybavení, delší uchování objektů a jevů přímo vnímaných
• slovně logická – reprodukce myšlenek, smyslu látky, i když jinými adekvátními slovy
• podle typu analyzátorů: zraková (vizuální), sluchová (auditivní), čichová, chuťová, hmatová (doteková), motorická a smíšená (kombinovaná)
• paměť na barvy, jazyk, čísla, tváře, vůně, orientaci v prostoru aj., jejich kombinace skládá tzv. paměť profesní.

Paměť zhoršuje nedostatek spánku, nesoustředěnost, nedostatek čerstvého vzduchu, užívání léků s anticholinergním účinkem, častá konzumace alkoholu.

Prožívání

Prožívání je projev duševního života člověka, projevuje se jako vztah člověka k tomu, čím je obklopen, co poznává nebo co dělá. Jeho obsahem jsou prožitky, emoce a city, které jsou subjektivní a individuální.

Prožívání určují především tzv. vyšší city (morální, etické a intelektuální). Osvojené na základě soustavného společenského působení. Citové prožívání se projevuje i ve fyziologických reakcích (např. při strachu).

Kontrola prožívání ochabuje při působení mimořádně silných podnětů, oslabení nebo poruše organismu.

Formy prožívání

• Afekt – rychle vznikající, prudký, silný a poměrně krátkodobý citový projev, výrazné fyziologické projevy
• Nálada – trvalejší citový vztah nebo rozpoložení, ovlivňuje zážitky člověka a podbarvuje jeho jednání
• Vášeň – silný, stálý, citový stav, který zaměřuje člověka určitým směrem

Volní jednání – vůle

Člověk je ve svém jednání vždy aktivní, ovládá a řídí svoji činnost, dovede překonávat překážky a regulovat své chování – základem takového jednání je vůle. Vůle je vlastní pouze člověku.