Předmět psychologie, psychika

Psychologie je vědecké studium chování a duševních procesů. Tvoří celou soustavu psychologických věd, jejichž obsah se liší předmětem (psychologie práce, dítěte, sociální), metodou zkoumání (experimentální, psychodiagnostika) nebo zaměřením (teoretická, praktická).

Předmětem zájmu psychologie jsou zákonitosti duševního života člověka, zákonitosti lidské psychiky, lidského duševna, zákonitosti, které určují činnost a osobnost jedince.

Psychologické poznatky se uplatňují v různých oblastech lidské činnosti.

• součást všeobecného vzdělání
• usnadňují poznání lidí a vzájemný interpersonální styk
• usnadňují sebepoznání člověka
• jsou impulsem filosofického myšlení

Praktické využívání

• zjišťování duševních vlastností a procesů všude tam, kde je třeba lidi poznávat
• navozování upevňování dílčích činností, ovlivňování motivů a postojů jedince
• stanovení podmínek činnosti a jejich sladění s vnějšími skutečnostmi a vnitřními předpoklady člověka

Teoretické psychologické koncepce

• behavioristická – psychologie je věda o chování, Watson
• psychoanalytická – nepopisuje, ale rozebírá strukturu vědomí a vlivů, které je utvářejí, Freud
• humanistická – jednání a prožívání zdravé a dynamické osobnosti člověka, Maslow a Buehlerová

Aplikované psychologické disciplíny

Psychologie práce aplikuje psychologické poznatky v ekonomické oblasti, zabývá se vztahy mezi psychikou a pracovní činností,

• vnitřními – schopnosti , dovednosti, motivace pracovníka,
• vnějšími – vybavení pracoviště, hluk, osvětlení, design,

Řadí se sem i inženýrská psychologie (ergonomie – přizpůsobení zařízení psychickým a fyziologickým možnostem člověka), sociální psychologie práce (přeměněna na psychologii řízení – problematika lidského činitele při řízení společnosti)

Psychologie průmyslová zabývá se psychologickými stránkami průmyslové výroby, nejčastěji se zaměřením na konkrétní podnik nebo společnost:

• spoluúčast na tvorbě image firmy, podnikové kultury, podnikové komunikace a mezilidských vztahů
• pomoc při tvorbě vzdělávacích a výcvikových programů.

Psychologie sociální (vznik 1891, rychlé rozšíření zač. 20. stol.) se zabývá vlivem sociálních faktorů na psychiku jedince v sociálních situacích:

• sociální interakce
• postoje, chování, role
• význam a dynamika sociálních skupin.

Někteří autoři považují veškerou psychologii za sociální, jiní sem zařazují i průzkum veřejného mínění, utváření a změny postojů, konflikty a jejich řešení, i psychologii politickou.

Psychika a její význam

Psychika je schopnost živých organismů odrážet svými stavy okolní skutečnost. Přijímá a zpracovává informace o vnitřním stavu organismu i o jeho styku s vnější skutečností a s druhými lidmi. Lze rozlišovat psychiku

• senzomotorickou, odrážející rozdílné vlastnosti prostředí
• percepční, odrážející složité jevy
• intelektuální, postihující vzájemné vztahy a zákonitosti

Souhrn duševních obsahů a funkcí člověka lze dělit na:

• procesy založené na počitcích, vjemech, představách aj.,
• duševní vlastnosti, schopnosti, dovednosti, charakter aj.

biologický základ nervová soustava

• ústřední část – mozek a mícha
• periferní část – senzitivní a motorické nervy, jimiž je nervová soustava spojena se smyslovými orgány (receptory) a orgány, které uskutečňují reakce organismu (efektory – svaly a žlázy)

vzrušivost a vodivost – základní vlastnosti nervové soustavy (podráždění vyvolává změny biochemických pochodů = vzruch a ten se přenáší od místa vzniku dále po nervové tkáni)

podráždění a útlum – podráždění je stav nervových buněk, který usnadňuje průchod vzruchů, při útlumu je průchod vzruchů ztížen až znemožněn

reflex – odpověď organismu na podněty přicházející z vnějšího prostředí nebo ze samotného organismu

společenský základ se utváří na základě styku jedince s druhými lidmi, vztahů k nim, působení společenského prostředí, ve kterém jedinec žije

Biologický a společenský základ tvoří nedílnou jednotu. Ani bez jednoho by se psychika nemohla normálně rozvíjet a fungovat.

Psychika je vybavena základními funkcemi jako jsou instinkty, učení, vnímání, na vyšší vývojové rovině umožňují adaptaci na sociální a kulturní prostředí a schopnost je měnit.