Výkon a výkonnost
Pracovní výkon je měřítkem pracovní úspěšnosti. Posuzujeme ho podle
- výsledů práce
- její kvality
- množství za jednotku času
- podle objektivních podmínek, za nichž byl výkon dosažen.
Výkonnost je připravenost pracovníka pro určitý výkon. Je to soubor vlastností a dispozic pracovníka, které podmiňují úroveň plnění pracovního úkolu.
Není stabilní, výkonnost pracovníka určují:
- technické, ekonomické a organizační podmínky
- společenské podmínky práce
- osobní determinanty pracovníka
- situační podmínky
- časový průběh práce (mění se i v průběhu pracovního týdne)
Podle převažujícího zatížení se pracovní činnosti rozdělují na:
- práce převážně svalová
- práce převážně smyslová
- práce převážně duševní
Výkonové normy – prostředek ke stanovení pracovního výsledku za dobu práce, využívají se při organizaci a řízení výroby
Pracovní nebo výkonové křivky – grafické vyjádření výkonnosti pracovníka, lze sestavit, pokud jsou výsledky práce průběžně měřitelné. Vyjadřují změnu výkonnosti v závislosti na různých formách pracovní činnosti.
Změny ve výkonu – únava, režim práce a odpočinku
Únava je pokles připravenosti k činnosti pro určité době této činnosti. Vzniká v důsledku nerovnováhy ve vnitřním prostředí organismu. Je příčinou poklesu výkonu.
Odstranění únavy je možné přerušením nebo změnou činnosti tak, aby bylo možné zotavení.
Nadměrná únava způsobuje akutní nebo chronické přetížení organismu, které se projevuje jako celkové vyčerpání
Podle převažujícího zatížení při práci rozlišujeme:
- Fyzická únava –tělesné práce zatěžující svalovou soustavu
- Neuropsychická a duševní únava – práce zatěžující nervovou soustavu pracovníka (rychlé tempo, soustředění, řešení problémů, studium)
- Emocionální únava –práce mimořádně odpovědná, silně zatěžující situace, činnosti náročné na citové prožívání a řešení obtížných nebo konfliktních meziosobních situací
Jednotlivé druhy se kombinují.
Pocit únavy je orgánový počitek – zvláštní bolestivé stavy (svaly, hlava), nuda, nesoustředěnost,… Odráží stav organismu, pracovní zaujetí, vztah k práci. Závažná je únava z vykonávání monotónní pracovní činnosti (zatížení nervové soustavy).
Pracovní režim je stanovený průběh pracovního dne, pozornost se věnuje časovému rozdělení práce a odpočinku
Význam přestávek v práci:
- omezení energetického výdeje, růst produktivity práce
- snížení proměnlivosti výkonu v průběhu pracovního dne
- snížení fyzické a neuropsychické únavy
- doba nutná pro osobní potřeby pracovníka
- snížení jednotvárnosti práce, podpora kladného vztahu k práci
Přestávky v práci mají předcházet snižování výkonu, při jejich plánování se vychází z obtížnosti práce, je zařazena tehdy, když začíná výkon klesat.
- přestávka uprostřed směny – „Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut.“ Viz § 88 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb.
- kratší oddechové přestávky (5 – 8 min) – směrnice není stanovena, těžká a jednotvárná práce by měly být častěji přerušeny, více ke konci pracovní doby
- mikropauzy – mezi jednotlivými úkoly, pracovník si je volí spontánně, velmi krátké
Odpočinek po práci má význam pro zotavení a obnovu sil po dlouhodobé činnosti v práci, součást osobního režimu člověka v mimopracovní době, většinou volen náhodně, není dostatečně účinný
- pasivní odpočinek – ustání v činnosti: spánek, relaxace (úplné uvolnění za bdělého stavu)
- aktivní odpočinek – zotavení vyplývá z aktivity: činnost která zatěžuje jiné funkce a orgány než v práci, tělesné cvičení, protažení.
