Soukromé právo
Soukromé právo slouží zájmu jednotlivce, veřejné právo slouží zájmu státu. Regulaci soukromého práva podléhají společenské vztahy – charakteristické rovností stran (před zákonem). Proti tomu stojí zvýhodnění některých skupin – pozitivní diskriminace (tělesně postižení, spotřebitelé,…)
Dělení soukromého práva
- obecné soukromé právo = občanské právo (OZ)
- zvláštní soukromé právo = obchodní, pracovní, rodinné p., upravuje chování lidí při specifických činnostech nebo osob se specifickým postavením (rodiče, zaměstnanec, podnikání,…)
- mezinárodní a procesní soukromé právo = úprava vztahů s mezinárodním prvkem (řeší, jakým právem a před jakým soudem se budou řešit)
Vztah podpůrnosti: vztah mezi zvláštním a obecným právem. Pokud v obecném právu chybí nějaká speciální úprava vztahů a ve zvláštním právu je, pak se řídíme právem zvláštním (i když se daný vztah normálně řídí obecným právem); platí i opačně.
Občanské právo
Občanské právo je jedno ze základních odvětví právního řádu ČR
Předmět občanského práva:
- majetkové vztahy mezi FO a PO
- majetkové vztahy mezi FO, PO a státem
- vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti (pomluva, urážka na cti,…)
- vztahy vyplývající z výsledků tvořivé duševní činnosti
Prameny občanského práva
Pramenem občanského práva je především Občanský zákoník
Hierarchicky se občanským právem zabývá:
- Listina základních práv a svobod = základ
- (Právo vlastnit majetek právo na dědictví, Osobnostní práva, Autonomie vůle)
- Mezinárodní smlouvy
- (úmluva o právech dítěte)
- Občanský zákoník
- Autorský zákon
- Zákon o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích
- Zákon o ochranných známkách
- Zákon o vlastnictví bytů
- Zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor
- Podzákonné právní předpisy
- nařízení vlády, vyhlášky ministerstev
Zásadní zásady občanského práva
= základní ideje a pravidla, na nichž je vybudován právní řád
- ne vždy napsané v zákoně
- slouží k výběru správného výkladu psané právní normy
Všichni jsou si před zákonem rovni a nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci.
- Neznalost zákona neomlouvá
- Zákony jsou publikovány ve Sbírce zákonů – máme možnost se s nimi seznámit
- Zásada autonomie vůle
- můžu činit vše, co mi zákon nezakazuje
- smluvní svoboda = svoboda rozhodnout se, zda smlouvu uzavřít, za jakých podmínek (obsah) a v jaké formě; výjimkou jsou případy, kdy je předmět smlouvy nemožný
- právo vlastníka věc užívat, neužívat, spotřebovat, zničit
- v dědictví – každý má právo uzavřít závět
- Zásada bezformálnosti
- možnost učinit právní úkon v jakékoliv formě, pokud není stanovena zákonem
- Smlouvy se mají dodržovat
- porušení smlouvy = porušení zákona
- Zásada nikomu neuškodit
- povinnost chovat se tak, aby nedocházelo k ohrožování nebo porušování cizích práv
- Nikomu neškodí ten, kdo vykonává své právo
- ale nesmí ho účelně a úmyslně vykonávat pro poškození druhého = šikanózní výkon práva
- Zásada prevence
- povinnost předcházet ohrožení a porušení cizího práva, zabezpečit nápravu, pokud k tomu došlo
- Ochrana dobré víry
- zákon má být vykládán tak, aby nepoškodil toho, kdo jednal v oprávněné dobré víře, že jedná po právu
- Nikdo nemůže převést více práv než má sám
- Především u převodu vlastnictví
