Mezinárodní ekonomická integrace

Mezinárodní ekonomická integrace je založena na posilování hlubších ekonomických vazeb mezi různými státními celky a postupné vytváření větších mezinárodních ekonomických celků na základě oslabování národních překážek.

Formy mezinárodní ekonomické integrace

• Makroekonomická integrace
  • vznikají integrační celky, jejichž členy jsou celé ekonomiky (státy)
  • propojování dříve existujících ekonomik
• Sektorová integrace
  • odstraňují se překážky mezi jednotlivými sektory (odvětvími)
  • propojují se určité sektory mezi jednotlivými ekonomikami, ale ekonomiky zůstávají oddělené
  • příkladem je Evropské společenství uhlí a oceli (odstraňují se překážky v oblasti těžby a ocelářství)
• Mikroekonomická integrace
  • integrační procesy na úrovni firem
  • jde o navazování vztahů mezi firmami, fúze firem, odstraňování překážek spolupráce…

 Metody vytváření mezinárodní ekonomické integrace

Metody integrace se zabývají vytvářením a rozvojem integračních procesů, cíli procesů…

• Funkcionální metoda (britská koncepce)
  • integrace by měla vytvářet prostor pro volné fungování trhu
  • cílem je vytvořit trh, který nebude omezován intervencemi
  • zastánci této metody odmítají vznik jakéhokoliv nadnárodního orgánu, který by zasahoval do utváření a fungování trhu
  • integrační procesy nemají řídit instituce
• Institucionální metoda („dirigistická metoda“; francouzsko-německá koncepce)
  • integrace má smysl, pokud si klade vyšší cíle – cílem je hlubší propojení ekonomik
  • k realizaci vyšších integračních procesů jsou vytvářeny nadnárodní instituce
  • dochází k omezování suverenit jednotlivých zemí
  • integrační procesy mají být řízeny institucemi

Tyto dvě koncepce se projevily vznikem dvou různých integračních celků v západní Evropě.

 Stupně makroekonomické integrace

Stupně makroekonomické integrace vyjadřují strategické cíle členských států ve vzájemných ekonomických vztazích.

• Pásmo (zóna) volného obchodu
  • státy se dohodnou na odstranění překážek, které brání volnému pohybu zboží mezi těmito zeměmi navzájem (odstranění cel) – vznikne bezcelní pohyb zboží
  • vůči třetím zemím má každá země svou vlastní celní politiku
  • suverenita zemí je zachována, není vytvářena žádná instituce řídící integraci
  • cílem je rozšíření odbytových možností dané země
  • například Evropské sdružení volného obchodu (Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Norsko, Island), Severoamerická zóna volného obchodu („NAFTA“; USA, Kanada, Mexiko)
• Celní unie
  • na rozdíl od pásma volného obchodu zahrnuje i vznik instituce, která vystupuje vůči třetím zemím (tato instituce zajišťuje jednotnou celní politiku vůči třetím zemím)
  • existuje jednotná celní politika (jednotný celní sazebník, jednotné obchodní smlouvy…)
  • státy celní unie ztrácejí svou samostatnost v oblastí celní politiky (institucionální metoda)
  • například Benelux (Belgie, Nizozemsko, Lucembursko), celní unie mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (od roku 1993 do roku 2004)
• Společný trh (jednotný trh)
  • relativně vysoký stupeň ekonomické integrace, existuje zatím pouze v rámci Evropské unie
  • existuje volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil („trh čtyř svobod“)
  • jednotný trh umožňuje navíc volný pohyb všech osob (nejen pracovních sil)
• Hospodářská a měnová unie
  • jedná se o velmi složitý a časově náročný proces
    • Měnová unie
      • vysoký stupeň integrace, kdy integrační seskupení funguje jako společný trh a navíc je zavedena společná monetární politika řízená nadnárodní institucí (nadnárodní centrální bankou) a společná měna, která nahrazuje národní měny členských zemí
      • nadnárodní centrální bance podléhají centrální banky členských států
      • nadnárodní centrální banka emituje společnou měnu
      • například Eurozóna (Evropská měnová unie)
    • Hospodářská unie
      • původně se měla realizovat společně s měnovou unií
      • předpokládá společnou měnovou politiku i veškerou hospodářskou politiku (fiskální politiku, důchodovou politiku – daňovou politiku, důchodovou politiku…)
      • jedná se pouze o teoretický model
      • státy úplně ztrácejí ekonomickou suverenitu
• Politická unie
  • úplná integrace – pouze teoretický model
  • státy ztrácejí nejen ekonomickou, ale i politickou suverenitu

 Vývoj evropské ekonomické integrace

Prvotní formy ekonomické integrace se rozvíjejí v podstatě již od středověku. Největší rozvoj po druhé světové válce.

• Etapa integračních východisek (1945 – 1951)
  • formování názorů na ekonomickou integraci
  • 1948 – Benelux (celní unie)
  • 1949 – Rada Evropy (otázky rozvoje demokracie a ochrany lidských práv)
  • 1951 – podpis smlouvy ESUO (Evropské sdružení uhlí a oceli; Francie, Itálie, Západní Německo, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko)
• Etapa integrační dynamiky (1952 – 1973)
  • integrační procesy nabyly dynamiky, ale byly zastaveny strukturálními krizemi (ropná, energetická a potravinová krize) a rozpadem brettonwoodského měnového systému
  • 1952 – zahájena činnost ESUO (do roku 2002)
  • 1957 – podpis Římských smluv – vznikají EHS (Evropské hospodářské společenství, institucionální koncepce) a EURATOM (Evropské sdružení pro atomovou energii) – členskými zeměmi byly Francie, Itálie, Západní Německo, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko
  • 1959 – ESVO (Evropské sdružení volného obchodu na základě „Stockholmské smlouvy, funkcionální koncepce; členskými státy byly Velká Británie, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko a Švýcarsko) – postupně tyto země přecházely do Evropského hospodářského společenství
  • 1965 – zrušeny celní kontroly uvnitř EHS (EHS se stává pásmem volného obchodu)
• Etapa stagnace integračního procesu (1974 – 1985)
  • strukturální krize byly řešeny snahou spíše o uzavírání ekonomiky
  • 1981 – do Evropského hospodářského společenství (EHS) vstupuje Řecko
• Etapa oživení integrační dynamiky a vytváření jednotného trhu (1986 – 1992)
  • v tomto období si politické špičky evropských států uvědomily, že západní Evropa začíná zaostávat za USA z pohledu HDP a produktivity práce – to bylo řešeno obnovením snahy o integrační procesy
  • 1985 – podepsána „Schengenská smlouva“, jejíž cílem bylo vytvořit prostor, kde se budou moci volně pohybovat osoby = zrušení hraničních kontrol uvnitř Evropského hospodářského společenství (realizováno o několik let později)
  • 1986 – do EHS vstupuje Španělsko a Portugalsko (dotvořeno „jižní křídlo“ EHS – to mělo dopad na regionální politiku /vytvořil se Kohezní fond…/ a na společnou zemědělskou politiku)
  • 1987 – vstoupil v platnost „Jednotný evropský akt“ („Projekt 92“ – cílovým rokem měl být rok 1992), který znamenal rozšíření původní Římské smlouvy o problematiku jednotného trhu; dokument stanovuje dílčí cíle, které je potřeba realizovat, aby mohl jednotný trh začít fungovat
  • 1992/1993 – vytvořen jednotný trh (trh čtyř svobod = volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob)
  • 1992 – podepsána „Smlouva o vytvoření Evropského hospodářského prostoru“ s platností od roku 1994
  • 1992 – v Maastrichu (7.2.) byly podepsány s platností od 1.11.1993 „Smlouva o Evropské unii“ a „Smlouva o založení Evropského společenství“ („Lisabonská smlouva“ v roce 2009 změnila název této smlouvy na „Smlouvu o fungování Evropské unie“)
• Etapa formování Evropské měnové unie (EMU; 1993 – 2002)
  • stanovuje se nový cíl dosažení „ekonomické a měnové unie“ (tj. původní význam zkratky EMU), nakonec se tento cíl změnil na vytvoření měnové unie
  • 1993 – vznikají (k 1.11.) Evropská unie a Evropské společenství
  • 1995 – do EU vstupuje Rakousko, Švédsko a Finsko (členem ESVO tedy od 1.1.1995 zůstávají pouze Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko)
  • 1999 – vzniká 1.1. Evropská měnová unie (EMU) a eurozóna (11 zemí) – začala se uplatňovat společná monetární politika, vznikla Evropská centrální banka a Euro se mohlo začít používat bezhotovostně
  • 2001 – do eurozóny vstupuje Řecko
• Etapa „východního“ rozšiřování EU (od roku 2003)
  • 2003 – podepsána „Smlouva o přistoupení do EU“ (v Athénách)
  • 2004 – realizovalo se východní rozšíření EU (1.5.) – vstupuje 10 nových členských zemí, a to Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Malta, Maďarsko, Polsko, Slovensko a Slovinsko
  • 2007 – do Evropské unie vstupuje Bulharsko a Rumunsko
  • 2007 – do eurozóny vstupuje Slovinsko
  • 2008 – do eurozóny vstupuje Malta a Kypr
  • 2009 – do eurozóny vstupuje Slovensko
  • 2011 – do eurozóny vstupuje Estonsko (eurozóna má tedy již 17 členských zemí)